KLUB KONKRETISTŮ

Voda nemá pevný tvar. Neustále se proměňuje, láme a rozptyluje světlo, pohybuje se v rytmu, který přesahuje lidský čas. Přesto se ji můžeme pokusit zachytit – v obraze, ve znaku, ve stopě. Výstava Evy Francové a Markéty Váradiové se setkává právě
v tomto prostoru mezi pomíjivostí a trváním. 

 

Eva Francová zkoumá samotnou podstatu a skrytou architekturu vody. Sleduje odrazy světla na vodní hladině a jejich proměnlivé projekce „pod hladinou“ převádí do graficky upravovaných černobílých fotografických obrazů. Z prchavého okamžiku vytváří pevný znak, z tekutosti strukturu.

 

Markéta Váradiová obrací pozornost k Měsíci a jeho pravidelnému pohybu. Jeho proměny a rytmus zaznamenává v kresbách, které vznikly během zimního pobytu na severu Estonska. Měsíc, odedávna spojovaný s vodou a jejími pohyby, se zde stává průvodcem časem i krajinou.

 

Obě autorky zachycují děje, které se opakují, ale nikdy nejsou stejné. Světlo, pohyb, fáze, odraz, projekce, tma – proměnlivé přírodní jevy dostávají podobu obrazu. Jejich práce se přitom přirozeně potkávají s řádem architektury, v níž jsou vystaveny:
s pravidelností Gočárovy mozaiky, která kontrastuje s neustálým pohybem přírodních sil. Tělo vody tak není jen obrazem vody. Je obrazem jejího rytmu, paměti a proměny.