GALERIE AMB

Galerie AMB / Galerie Artičok
v Hradci Králové

KONKRÉTNÍ
PODZIM 2021

06/10 – 04/11/2021

Symbol – Znak – Litera

Symbol je znamením nějaké neviditelné skutečnosti. Symbol a to, co reprezentuje, spolu nějak vnitřně souvisí, nelze je od sebe oddělit. Tím se liší symbol od znaku. Znaky jsou stanoveny na základě úmluvy. Znak lze pojímat racionálně, používá se také v matematice, přírodní vědě a při zpracování informací. Symbol je naproti tomu mnohem méně racionální, nelze ho zcela pochopit, vždy je přesycen významy, daleko více souvisí s emocí, a proto je spíše předmětem kulturních dějin, náboženství, umění. Symbolizovat znamená také pátrat po skryté realitě.

Symbol – z řeckého symbolon – znak, byl původně úlomek kostky, nebo mince, poznávací znamení. Symbol utajuje a zároveň vyjevuje význam, jenž mu byl dán v historicky daném názorovém systému. Symboly jsou přebírány a aktualizovány pro nový systém. Znaky a symboly zkoumá ikonologie a ikonografie.

Úvahou nad daným tématem vstupujeme na pole sémiotiky, nauky o znakových systémech, sémantiky, jež se zabývá významem znaků. Ale i lingvistiky, protože koneckonců nejvlivnějším systémem znaků je písmo. Musíme si uvědomit rozdělení znaků na ikony, indexy a symboly, s nímž přišel filosof Charles Peirce a nebát se používat pojmy signifikant a signifikát – označující a označovaný, jak je zavedl lingvista Ferdinand de Saussure. Vztah mezi označujícím a označovaným je arbitrární, tj. neexistuje žádná motivace, proč například označující „kočka“ označuje zrovna pojem kočky. Znak je definován jako „něco, co něco jiného zastupuje.“ Znak není přirozenou vlastností dané věci, nýbrž je jeho reprezentantem. Znak je založený na konvenci, na dohodě.

Lidská společnost využije hromadu znakových systémů, Morseovu abecedu, znakovou řeč neslyšících, šachy, těsnopis, lidové kroje. Je k diskusi, zda divák či vnímatel může skrze znaky a symboly porozumět uměleckému dílu. Je velkou otázkou, zda si vůbec jako lidstvo, jako jedinec jedinci rozumíme. Jestli dokážeme dobře číst znaky, kódy a významy. Na tomto rozporu je postavena řada uměleckých děl, dotýkají se podstaty řeči, podstaty sdělení. Často využívají dobře známé řady symbolů – písmena, nebo jiné univerzální znaky.

V umění byl vždycky vlivný symbol, metafora, jsou spíše spojeny s jiným druhem vizuality, než který reprezentuje konkrétní umění. Konkretismus je spíše materiálem a procesem, který má být mechanický, ne-citový a ne-sentimentální, aby vznikl esteticky fascinující nový tvar. Máme v paměti nejasnou a bezhraničnou kašovou polévku, jíž se může zacházení se symboly stát. A není divu, že umění dvacátého století přistoupilo k redukci forem a mělo minimalistické módy. To zásadní se mezi konkretismem a symbolismem nevylučuje, i skrze geometrické tvary lze realizovat zájem o duchovní podstatu věcí a tvarů, sdělovat.

Krása, to je čistota, oproštění od všech náhodných nebo nepodstatných jevů, které malicherně ruší formy, či oslabují dojem. Kdybychom nevěděli, že citace pochází od nazarénského malíře Friedricha Overbecka, mohli bychom promluvu považovat za směřování ke geometrickému umění. Symbolismus konce 19. století reagoval na dobu zhroucení společenských úmluv – jako byla náboženství nebo praktická životní moudrost. A ta trvala ještě do okamžiku, kdy těsně před první světovou válkou přišla na scénu abstrakce. Dánský symbolistní básník, Munchův přítel, Emanuel Goldstein charakterizuje symbolismus jako umění, v němž umělec podřizuje realitu svému pravidlu, jež staví myšlenku a náladu nadevšechno a jen užívá reality jako symbolu. Zmínka o pravidlech uvozuje konceptuální umění 60. let. A kdo ví, nejspíše je možné vypozorovat jistou náladu i mezi geometrickými kompozicemi. Obsahují přece často barvy, a ty jako nositelé nálady fungují zcela přirozeně.

Není náhoda, že první díla vzniklá jazykem geometrie na počátku 20. století byla svázána s teosofickými proudy, a to ať jde o Kandinského nebo o Hilmu af Klint. O spirituálním původu Malevičova černého čtverce na bílém pozadí není pochyb, viděl v něm přece ikonu. Švédská průkopnice abstraktního umění byla o čtyři roky starší Kandinský a o devět než Kupka. Do světa abstrakce pronikla už roku 1906, toužila vyjadřovat to, co není viditelné, předstihla tedy svatou trojici klasiků abstrakce o řadu let. Kandinský, Kupka a Malevič do nezobrazivého pole vstoupili až mezi lety 1908 – 1915, pravděpodobněji 1912 – 1915, protože první Kandinského obrazy byly zřejmě antidatovány.

Umělec podle Gombricha nenapodobuje, ale naznačuje. Podle Ernsta Cassirera je člověk živočich užívající symbolu. Symbol je dokladem toho, že lidský život má smysl. Symbol je díky historii obvykle poněkud výrazově promiskuitní, stačí si vzpomenout, co vše může obsáhnout kruh, nebo jak dopadla svastika, původně symbol slunce. Lze uvažovat i nad dvojzávitnicí DNA, která nápadně připomíná pradávný hermetický symbol života, caducea – dvojici hadů.

Martina Vítková
kurátor výstavního projektu