CLUB OF CONCRETISTS

Miloslav Polcar (1947) se narodil v Českých Budějovicích. Studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru monumentální malby Zdeňka Sklenáře. Vyučoval kresbu a grafiku na Pedagogické fakultě UK, kde je docentem. Je členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a Umělecké besedy. V loňském roce získal Cenu Vladimíra Boudníka a je dvojnásobným laureátem ceny Grafika roku. K zásadním tématům jeho grafických tisků, objektů a autorských knih patří osobní archeologie, abstrakce, otisk, kaligrafie a archetypální podstata znaku. Využívá kovové a dřevěné matrice, ale i sádru, beton, plexisklo nebo styrodur (izolační materiál, extrudovaný polystryren). 
V galerii ArtPatro vystavuje devět tiskových matric pro lept a rytinu na Styrodoru.V grafických technikách matrice stoprocentně určuje výsledný otisk. Miloslav Polcar matrici vnímá trochu jinak, jako zásadní předobraz tisku, či předtext: „Předtexty nelze číst jako reprezentace. Jsou tím, čím je text, než se stane skutečným textem. Jsou to výzvy čar, křivek a přímek, které se dožadují přijetí do reality myšlení.“ Mluví o paradoxním vztahu otisku a matrice. Navzájem se obsahují a podmiňují se. Zároveň jsou autonomní ve své existenci. Pro autora je matrice nejdůležitější, jsou v ní uloženy hodiny času, přemýšlení a dotýkání. Je to tvarovaná hmota se zkušeností sochařského díla, již je možné vnímat jako obraz.

Jan Měřička (1955) se narodil v Pardubicích. Studoval na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové a Střední odborné škole výtvarné v Praze. Věnuje se volné grafické tvorbě, působí jako externí pedagog na Katedře fotografie FAMU a provozovatel Galerie 50°47’55.9”N 14°57’22. 6” E v Andělské Hoře u Chrastavy. Získal Cenu Vladimíra Boudníka za grafiku. Realizoval autorské knihy, videoart, spolupracuje s básníkem Jaromírem Typltem. Žije v Křižanech v Podještědí. Grafika Jana Měřičky je paměťové médium, pracuje se záznamy a modely situací. Jeho tématem je hemžení davů i hybnost přírody. Během desetidenní cesty podél Labe k moři autor zblízka (i skrze sekvenční fotografie) studoval vodní živel. Prozkoumal povahu řeky, porosty, hromady větví 
a mrtvého dřeva. Výsledný záznam znovu vyvolává zážitek, čas, živost vody, do níž nelze vstoupit dvakrát. Jak o tom hovoří Fragment B91 předsokratovského filozofa, temného Hérakleita z Efesu. Zásadním principem světa je i podle Aristotela změna. Autora zaujala měnící se hranice mezi mělčinou a proudem plným vírů. „Jednotlivé kresby vrším na sebe pomocí sítotisku. Tisknu na tmavý papír a současně na Japan book, jako čitelnější diagram pohybu.“ V kresbách smrkového lesa Měřička sleduje „skryté anatomie stromů, tvary zneklidňující, nezvyklé, ale zvláštním způsobem přitažlivé. Kresby padlých smrkových kmenů a větví jsem vrstvil přes sebe a tiskl na ekokarton, vyrobený ze 
smrkové hmoty.“            text: Martina Vítková